Tasmánie

Od spousty lidí jsem slyšela, že kdo byl na Novém Zélandu, nemusí vidět Tasmánii. Pravda je, že Tasmánie mi Nový Zéland zpočátku velmi připomínala. Zřejmě je to tím, že stejně jako na Zélandu, střídají se i v Tasmánii hory, jezera, vodopády, nádherné pobřeží a pláže. Také vegetace je podobná a oběma místům vládne velmi pokojná atmosféra. To ale neznamená, že bych jedno nebo druhé vynechala. Na Tasmánii nečekejte žádnou civilizaci, především v horách a ve vnitrozemí kromě pár turistů opravdu mnoho lidí nepotkáte. To na Novém Zélandu rozhodně neplatí. A právě v tom je podle mě hlavní kouzlo Tasmánie: je to divočina, která vás naprosto okouzlí.

Alternativy jsou různé a záleží především na tom, jestli budete cestovat sami nebo s dalšími lidmi a kolik vás bude. Letenky jsou v hlavní sezoně kolem Vánoc a v lednu opravdu drahé, mohou se vyšplhat až na 500 dolarů, zatímco jindy zaplatíte polovinu. Jednou z možností je dopravit se do Melbourne, kam letenky vycházejí o mnoho laciněji a poté se na Tasmánii přepravit ferry, konkrétně lodí Spirit of Tasmania, která operuje mezi Melbourne a Devenportem. Tato možnost vychází levněji, my jsme si však potřebovali zabookovat campervan v Hobartu, proto jsme dali přednost letu. Navíc ferry jede celou noc, takže let je i výrazná úspora času. Campervan má výhodu, že vám dá neuvěřitelnou volnost a komfort. V Tasmánii není problém najít místo pro přenocování. Můžete zaparkovat buď v kempu, nebo kdekoliv, kde není zákaz, a kde se vám líbí. Pochopitelně pokud cestujete sami, je hlavně z hlediska financí lepší zaplatit si organizovaný výlet se skupinou. V Austrálii nabízí takové výlety každá cestovní agentura. 

Tasmánie vypadá na první pohled jako malý ostrov, ale opak je pravdou. Ostrov má rozlohu jako Česká republika, takže vzdálenosti nejsou až tak malé, jak by se zdálo. Navíc silnice v Tasmánii jsou klikaté a mnohdy vedou velmi kopcovitým terénem, takže žádná sto kilometrů dlouhá rovinka jako v pevninské Austrálii. S campervanem se tudíž nedá jet víc než 50 – 60 kilometrů v hodině. Proto je dobré počítat s delšími přesuny mezi jednotlivými městy. Pokud plánujete okružní výlet, například z Hobartu do Hobartu, dva týdny jsou podle mě optimální plán. Jestliže rádi chodíte po horách, řekla bych, že i měsíc je málo, protože Tasmánie nabízí nespočet příležitostí pro horskou turistiku.

Hlavně teplé oblečení. Osobně jsem byla na Tasmánii v nejteplejším období a i tehdy klesaly teploty v horách pod deset stupňů. Určitě se hodí teplý spacák. Pokud jdete na turistiku do hor, například na trek na Cradle Mountain, doporučuji teplou bundu, dobrou obuv a něco proti dešti. Mně se hodila i šála. Všechno samozřejmě záleží na aktuálním počasí. Zabalila bych si určitě repelent, protože komáři i při nízkých teplotách štípou o sto šest. Totéž platí o opalovacím krému. I když máte pocit, že je zamračeno, australské slunce se nezapře.

Hlavní sezona je v Tasmánii od prosince do února, jde o nejteplejší měsíce s minimálním množstvím srážek. S deštěm je však třeba v Tasmánii počítat tak jako tak. Například na Cradle Mountain je pouze 50 slunečných dnů v roce. Teploty se od prosince do února pohybují okolo 22°C. Slunce si můžete užít hlavně na severním a východním pobřeží, kde jsou přenádherné pláže jako Bay of Fires a Freycinet National Park a proslavený Wineglass Bay. Ačkoliv v tuto dobu na některých místech zakopáváte o turisty, léto je pro návštěvu Tasmánie asi nejoptimálnější. Teploty se v zimě až tak nemění, možná je víc srážek, ale všechno záleží na počasí, které se naopak mění velmi rychle.

Tasmánie je velmi rozmanitá. Najdou se místa podobná, ale najdou se i taková, která v pevninské Austrálii určitě nenajdete. Tasmánie je zelená, má mnoho zalesněných ploch. Mnohem pestřejší je bezpochyby fauna. I na pevnině uvidíte klokany a wallabies, ale v Tasmánii je jich skutečně hodně! Já jsem měla dokonce štěstí vidět ptakopyska a vombaty, což se na pevnině stává spíš zřídka. Co se velmi liší, jsou lidé. Na rozdíl od obyvatel v Sydney jsou ti na Tasmánii mnohem přátelštější a rádi pomohou. Pravda, není jich tady mnoho, ale když nějaké potkáte, stojí za to se s nimi zastavit. V některých částech Tasmánie jsem často měla pocit, že tu nežije vůbec nikdo, protože ulice byly úplně prázdné. Městečka jsou velmi upravená a vypadají jako z minulého století, což vytváří neopakovatelnou atmosféru. Určitě doporučuji zajet se podívat do městečka Stanley, které leží pod něčím, čemu se říká The Nut a připomíná tím pádem tasmánské Uluru v moři.  Co mě překvapilo, že v celé Tasmánii prakticky nebyl signál na mobilní telefon (pouze operátor Telstra). Na jednu stranu je to osvobozující pocit, na druhou je dobré pojistit se pro případ nouze. Přece jenom, cestujete po divočině.

Mně osobně vyšlo jedenáctidenní putování po Tasmánii na 1500 dolarů. Cestovala jsem s přáteli, ovšem výlet se nám trochu prodražil tím, že jsme měli dvě auta a cestovali jsme přes Vánoce, kdy je všechno nejdražší. Jinými slovy, umím si představit zvládnout čtrnáctidenní putování po Tasmánii za 1300 dolarů. S tímto rozpočtem jsme žili opravdu úsporně, stravovali jsme se v autě z vlastních zásob. Co se určitě vyplatí je koupit si za 60 dolarů takzvaný National Park Pass, který vám zajistí vstup do veškerých národních parků. Myslím, že při cestě po Tasmánii jich určitě několik navštívíte a jednotlivý vstup do každého by vás tak jako tak přišel na 25 dolarů. Jinak jsou ceny v Tasmánii srovnatelné s pevninskou Austrálií.

Určitě Mt. Field National Park a jeho Russells Falls. Poměrně dlouhá, klikatá a bohužel nijak pohodlná cesta vede pomezím Lake Gordon a Lake Peder až ke Gordon Dam – přehradě, která nás však zcela okouzlila svou ohromností, ostatně je to největší přehrada na jižní polokouli. The Nut u městečka Stanley už jsem vzpomínala. Ráda bych přidala i Dove Lake a Cradle Mountain, kde můžete podniknout devítihodinovou túru až na vrchol hory. Pochod je náročný, ale výhledy za pěkného počasí rozhodně stojí za to. Právě tady můžete vystartovat na slavný Overland Track, který trvá pět až šest dnů, ale je to údajně jeden z nejkrásnějších treků na planetě vůbec. Je však pouze pro zdatné turisty, navíc v hlavní sezoně je potřeba si místo dopředu zabookovat, protože množství lidí, kteří si mohou tento zážitek dopřát, je omezené. Velkým zážitkem pro mě osobně byla také návštěva levandulových polí v Bridestowe Estate v oblasti Tamar nedaleko od Launcestonu. V oblasti je spousta farem, kde můžete nakoupit lokální víno, sýry a užijete si výhledy na nekonečná fialová levandulová pole, která kvetou právě v letních měsících mezi prosincem a lednem. Východnímu pobřeží jednoznačně dominuje Bay of Fires – krásné pláže s červenými skalami a Freycinet National Park, kde se nachází slavné Wineglass Bay. V moři se koupat dá, ale voda je velmi studená. V Hobartu doporučuji vylézt na Mt. Wellington, odkud je krásný výhled. Pokud máte málo času a nevíte, co vypustit, Tasman Penisula a Port Arthur jsou podle mě tím, co můžete oželet.

Letos zachvátily Tasmánii velké požáry, které jsou však podle místních v Tasmánii výjimkou a obecně je potřeba připravit se spíš na déšť. Požáry jsou přirozenou součástí života v Austrálii, řada rostlin by bez nich ani nepřežila, protože právě díky ohni se rozmnožují – například Banksia. Je dobré sledovat zprávy a zbytečně nechodit do oblastí, kde právě hoří. Na co bych si dávala větší pozor, jsou zvířata, v Tasmánii například hadi. Obecně je tady víc zvířat než v pevninské části Austrálie a častěji dochází třeba ke střetům s auty, ale ani v tomto případě není důvod k panice. Obezřetnost se určitě vyplatí při turistice. Když dojde k úrazu, nejbližší civilizace je často vzdálená desítky, ne-li stovky kilometrů.